Zavři si teď na chvilku očka a představ si, že venku už se úplně setmělo. Hvězdičky na nebi začínají pomalu rozsvěcet svá malá světýlka a měsíček vypadá jako velká stříbrná kolébka. Všechno kolem se ukládá ke spánku. Květiny na zahradě zavřely své okvětní lístky a ptáčci v hnízdech už dávno neschovávají hlavičky pod křídla.
Přímo před tebou se ve vzduchu vznáší něco kouzelného. Je to Spací pírko. Je bílé, heboučké a tak lehké, že ho udrží i ten nejmenší vánek. Pírko nese krásné sny, ale aby mohlo odletět do tvé postýlky, potřebuje trošku pomoct.
Zkus teď na to pírko v duchu – nebo i doopravdy – úplně jemně fouknout. Pššš...
Podívej, pírko se vznáší! Letí pomalu dolů, kličkuje mezi stíny a snáší se k zemi, až přistane na velkém, měkkém listu pampelišky. A víš, kdo tam pod tím listem bydlí? Je to ten nejpomalejší šnek v celém lese. Jmenuje se Loudal.
Šnek Loudal nikam nespěchá. Má svůj domeček pořád na zádech, takže je všude doma. Pírko na něj tiše dopadlo a Loudal pomalu, hrozně pomalu, vystrčil své růžky.
„A... hoj... pír... ko...“ řekl šnek a každé slovo mu trvalo tak dlouho, jako by samo chtělo usnout. „Kam... po... spí... cháš?“
Pírko mu pošeptalo, že letí za tebou, aby tě doprovodilo do říše snů. Šnek Loudal se jen spokojeně usmál.
„To... je... krá... sné,“ zašeptal šnek. „Ale... abys... mohl... v klidu... snít... mu... síš... mít... leh... ké... bříš... ko. Než... se... scho... váš... do... pe... řin... ky... běž... se... ještě... naposled... vy... ču... rat. Ať... tě... v noci... nic... netla... čí.“
Cítíš to? I tvoje tělo začíná být takové pomalé, jako je šnek Loudal. Tvoje nožičky jsou těžké, ruce odpočívají a víčka máš tak těžká, že se jim už vůbec nechce otvírat.
Pírko se znovu vzneslo. Foukneme na něj ještě jednou, naposledy, úplně slabě? Pššš...
Pírko letí oknem až k tobě. Je hebké jako tvůj polštář. Šnek Loudal už dávno zatáhl růžky do svého domečku a spokojeně oddechuje. Teď je čas, abys i ty objal svou peřinku.
V bříšku tě nic netlačí, v postýlce je teplo a Spací pírko si právě sedlo na tvou postýlku, aby tě celou noc hlídalo. Teď už jen zavři očka, dýchej pomalu jako ten šnek pod listem a nechej se unášet do té nejkrásnější pohádky, která se ti dnes v noci zdá.
Dobrou noc, šikulko. Dobrou noc.