Ahoj! Slyšíš mě? To jsem já, tvůj Pohádkář. Dneska pro tebe nemám jen tak obyčejný příběh. Chci tě vzít na jedno tajné místo, ale abys tam mohl vstoupit, musíme spolu udělat jednu hrozně důležitou věc.
Otoč teď mobil nebo tablet displejem dolů, nebo úplně zhasni tu svítící obrazovku, která ti bliká před očima. Udělej to... teď.
Vidíš to? Vlastně... nevidíš nic, že? Nastala tma. Zkus teď zavřít i svoje vlastní očička a jenom mě poslouchej.
Když se totiž moc dlouho díváš do té svítící skleněné destičky, tvoje oči strašně unavují. To modré světlo z displeje je jako malý neposedný skřítek, který ti v hlavičce tluče drobným kladívkem. Proto tě pak může bolet hlava, pálí tě oči a jsi unavený, i když jsi jenom seděl na gauči.
A hlavně – když koukáš do obrazovky, utíká ti ten nejkrásnější svět, který je všude kolem tebe. Ten skutečný, opravdový svět!
Představ si, co všechno se teď děje venku za oknem nebo u tebe doma:
Na stromě v zahradě zrovna usíná malý ptáček a schovává si zobáček pod křídlo.
Na okně se líně protahuje kočka a na bříšku ji hřejí poslední sluneční paprsky.
V akváriu potichu plavou rybičky a dělají pusou malé bublinky: blub... blub... blub...
A stromy venku? Ty se ve větru pomalu hýbou, jako by ti mávaly na pozdrav.
To všechno je opravdové. Můžeš na to sáhnout, můžeš k tomu přivonět a můžeš to obejmout. Virtuální svět v mobilu je jenom obrázek, ale ten skutečný svět na tebe čeká venku.
Tvoje oči si teď potřebují odpočinout od všeho toho blikání. Nech je zavřené. Jsi jako unavený objevitel, který po dlouhé cestě vypnul všechny stroje. Cítíš, jak se ti ulevilo? Skřítek s kladívkem v hlavičce už odešel a tvoje unavená víčka jsou těžká a klidná.
Teď už mě nemusíš sledovat očima, stačí mě jen poslouchat. Svět za obrazovkou počká na zítřek, ale teď je čas pro tebe, tvůj měkký polštář a tvoje vlastní sny, které jsou mnohem barevnější a dobrodružnější než jakákoliv hra na tabletu.
Zachumlej se do peřiny, dýchej pomalu a nechej své unavené oči spát.
Dobrou noc.